Po celkem hodně dlouhé době sem přibývá další moje kratší povídečka. Je trošku smutná, ale ne zas tak moc ;)
Naruto šel s batohem na zádech po tmavé ulici Konohy. Šel pomalu jako by se se vším loučil. Ona to vlastně byla pravda. Loučil se tady se vším…
Se svým snem stát se nejlepším Hokagem, se svými přáteli, se svým domem, ve kterém vyrůstal už odmalička, se svými veselými i smutnými vzpomínkami…
I když těch smutných vzpomínek byl víc než těch šťastných.
Loučil se se svým týmem, loučil se s akademií kam chodil, když byl malý. Loučil se se všemi lidmi, kteří na něj byli aspoň trochu hodní a nedívali se na něj skrze prsty.
Loučil se se Sasukem, svým věčným rivalem, věrným přítelem a jedinou opravdovou láskou. Neřekl mu to…
Neřekl mu, že ho má rád víc než jen jako obyčejného přítele…
Chtěl mu to říct, ale potom co se dal dohromady s ní, s tou děvkou co teď ze srdce nenáviděl, ztratil odvahu a radši sám odcházel jako zbabělec.
Nikdy nic nevzdával bez boje, až teď…
Pomalu prohrával boj s vlastním štěstím…
Věděl, že i kdyby to Sasukemu přece jen řekl, on by jeho city neopětoval…
Proč?
Protože to byl démon. Byla to devítiocasá liška, kterou každý nenáviděl. Navíc Sasuke by s ním nebyl nikdy v bezpečí. Akatsuki i Orochimaru po něm stále jdou…
Navíc kdo by taky kdy mohl milovat démona?!
Nikdo…
A Naruto to věděl…
Narodil se bez lásky a bez lásky taky umře…
Došel k branám vesnice. Podíval se naposledy na svou rodnou vesnici, kde zažil plno dobrodružství a kde s ním zažili plno starostí…
Otočil se a pomalu odcházel. Neměl určitý cíl, ale na sto procent věděl, že nepůjde ani za Akatsuki ani za Orochimarem, nebude za nimi dojelzat jako srab, co neví co s vlastním životem…
Počká si až ho najdou…
Jednou se to přece stane a on konečně umře…
Sice příšernou bolestí, ale umře…
Pohltí ho tma…
A bude za to rád…
Nevěděl však, že černovlasý chlapec je na tom stejně, že ho miluje, ale nemá odvahu mu to říct…
Nemá…
Proto si za něj našel náhradu, aby na něj mohl zapomenout a žít normální život…
Akorát, že neví, že se jeho život od základu změní, když jeho jediná láska navždy odejde a on ji už nebude moci nikdy spatřit…
Naruto se pomalu prodírá lesem a nemyslí prakticky na nic…
Nemyslí na Sasukeho, svůj tým, vesnici, na nic…
Nemyslí na radost, štěstí, smutek, bolest…
Ani na lásku, kterou stejně nikdy nepocítí…
Vždyť je to démon co nesmí být milován a sám nemůže milovat…
Se svým snem stát se nejlepším Hokagem, se svými přáteli, se svým domem, ve kterém vyrůstal už odmalička, se svými veselými i smutnými vzpomínkami…
I když těch smutných vzpomínek byl víc než těch šťastných.
Loučil se se svým týmem, loučil se s akademií kam chodil, když byl malý. Loučil se se všemi lidmi, kteří na něj byli aspoň trochu hodní a nedívali se na něj skrze prsty.
Loučil se se Sasukem, svým věčným rivalem, věrným přítelem a jedinou opravdovou láskou. Neřekl mu to…
Neřekl mu, že ho má rád víc než jen jako obyčejného přítele…
Chtěl mu to říct, ale potom co se dal dohromady s ní, s tou děvkou co teď ze srdce nenáviděl, ztratil odvahu a radši sám odcházel jako zbabělec.
Nikdy nic nevzdával bez boje, až teď…
Pomalu prohrával boj s vlastním štěstím…
Věděl, že i kdyby to Sasukemu přece jen řekl, on by jeho city neopětoval…
Proč?
Protože to byl démon. Byla to devítiocasá liška, kterou každý nenáviděl. Navíc Sasuke by s ním nebyl nikdy v bezpečí. Akatsuki i Orochimaru po něm stále jdou…
Navíc kdo by taky kdy mohl milovat démona?!
Nikdo…
A Naruto to věděl…
Narodil se bez lásky a bez lásky taky umře…
Došel k branám vesnice. Podíval se naposledy na svou rodnou vesnici, kde zažil plno dobrodružství a kde s ním zažili plno starostí…
Otočil se a pomalu odcházel. Neměl určitý cíl, ale na sto procent věděl, že nepůjde ani za Akatsuki ani za Orochimarem, nebude za nimi dojelzat jako srab, co neví co s vlastním životem…
Počká si až ho najdou…
Jednou se to přece stane a on konečně umře…
Sice příšernou bolestí, ale umře…
Pohltí ho tma…
A bude za to rád…
Nevěděl však, že černovlasý chlapec je na tom stejně, že ho miluje, ale nemá odvahu mu to říct…
Nemá…
Proto si za něj našel náhradu, aby na něj mohl zapomenout a žít normální život…
Akorát, že neví, že se jeho život od základu změní, když jeho jediná láska navždy odejde a on ji už nebude moci nikdy spatřit…
Naruto se pomalu prodírá lesem a nemyslí prakticky na nic…
Nemyslí na Sasukeho, svůj tým, vesnici, na nic…
Nemyslí na radost, štěstí, smutek, bolest…
Ani na lásku, kterou stejně nikdy nepocítí…
Vždyť je to démon co nesmí být milován a sám nemůže milovat…
KONEC
















Je to krásne škoda že to nemá nejakeeee pokračko :S len tak ďalej moja :)