close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Keď si raz yaoi zamilujete, už nikdy sa ho nezbavíte aj, keby ste si ho znenávideli. :3

Vítam všetkých, ktorí náhodou aj nenáhodou narazili na tento blog.
Budem sa vám pokúšať vyhovieť, aj, keď
to pri mne nie je vždy možné. :D

!WARNING!
Tento blog obsahuje tématiku shounen-ai a yaoi,
pre toho, kto nevie, čo to znamená (blog sa týka
tématiky sexuálneho vzťahu muž x muž).
Komu sa táto tématika nepáči nech radšej ide preč.
Nemienim čítať komentáre typu, že je to nechutné, hnusné atď.

Tým, ktorým sa táto tématika páči vítam a budem rada za každý
koment aj za vašu prítomnosť. Veľmi si to cením.
Poviedky sú väčšinou +18 takže je to na
vašu zodpovednosť. Varovaní ste boli,
už vám len môžem popriať veľa
šťastia a dúfať, že sa vám
moje poviedky budú
páčiť.
^_^
Mell.

PS: Tento blog mal (možno stále má a bude mať xD) viac zakladateľov a autorov poviedok. Preto sa na tomto blogu nenachádzajú poviedky iba od Mell. Dúfam, že sa vám všetky budú páčiť :3

Česko-slovenská láska - kapitola 1.

25. listopadu 2009 v 20:44 | Melissa-kun |  Česko-slovenská láska
No tak sme sa s mono nudili a ja som už nemala fantáziu tak sme začali písať písať novú kapitolovku je to na prítomnosť a nieje to fantazy ani anime ani nič tomu podobné je to krutá realita xDD No chcela som k tej poviedke povedať.. napísať xD veľa, ale teraz mi to uniklo tak keď si vspomeniem tak dopíšem :D dúfam, že sa vám bude pačiť a ak si ju budete chcieť dať na blog (myslím si že nie xD ale nevadí xD) tak môžete, ale prosím djte tam autora, arigatooooo :) tak tuje:

(no a ešte, že Mono-chan píše to českéa slovenské píšem ja :) tak dúfam len že tú poviedku pochopíte xD).



Zazvonil mi budík ako každé ráno a ja som sa vyhrabal z postele. Dnes ma čakal ťažký deň a to bola cesta do Prahy. Moc som sa tam tešil, ale moja sestra chcela ísť somnou. Nešla tam kôli tomu, že by sa jej chcelo, ale kôli pekným chlapcom..... Vlastne aj ja som tam z polovie šiel kôli pekným chlapcom, ale to na neskôr. Vzal som si osobné veci.. ako mobil, kľúče, peňaženku, občiansky preukaz a zastrkal si všetky tie veci do vreciek na oblečení.

Vytáhl jsem ze skříňky v koupelně hřeben a začal rozčesávat svoje po ramena dlouhé vlnité vlasy. Byl jsem na ně pyšný. Vycenil jsem do zrcadla zrovna vyčistěné zuby a pomalu jsem utvářel svůj účes alá právě jsem seskočil s padákem. Na koncert Morandi jsem přeci musel vypadat hezky, třeba by si mě někdo milý mohl všimnout. Konečně jsem skončil s úpravou i gelem. Zatřepal jsem hlavou, až se mi blonďaté vlasy, které byly přírodní, ač mi to nikdo nevěřil, jak byly světlé, rozletěly kolem hlavy.

Vbehol som do kúpelne a tam som sa na seba pozrel v zrkadle..... už mi stačilo si nagélovať vlasy do mojeho obľúbeného účesu... ježko (xD). Moje tmavé vlasy sa na to skvele hodia. Vyletel som z kúpeľne a zamieril do kuchyne, aby som popohnal sestru. Na moje udivenie raňajky už boli nachystané a Lucia spokojne konzumovala Musli. Prisadol som si a nasypal si do mysky koľko som chcel. Hneď ako sme doraňajkovali sme odpratali riad a vybrali sa na vlakovú stanicu.

Pomalu jsem se docoural do kuchyně…až tak spěchat jsem nemusel…začínalo to v osm večer a já jako pražák měl čas. Nakoukl jsem do ledničky, odkud jsem vytáhl pomerančový džus, z misky na stole jsem vzal jablko a posadil se i se svoji snídaní kuchyňskou linku. Nebyl jsem zvyklý na velké snídaně.
"Slez dolů prcku." Naštvaně jsem se otočil na svého bratra, který mi stihl rozcuchat celý účes během jednoho něžného pohlavku. Jen proto, že je mu dvacet mi nemusí říkat prcku, i když jsem až tak nevyrostl.

Na stanici sme už bežali pretože na náš vlak hlásili odchod za päť minút. Tesne sme dobehli a moja sestra bola rada, že vôbec stíhala. Našli sme si nejaké voľné kupé a hodili sme sa na sedačky. Lucia hladala pohodlnú polohu a ja som sa len usadil ku oknu a pozoroval vyludnené nástupište.
,,O koľkej tam prídeme?" Moje premýšlanie prerušila Lucka.
,,Teraz je osem hodín takže okolo druhej a do ôsmej včer by sme si mali nájsť nejaký nocľah." Vysvetlil som a ďalej som ju ignoroval.

"Neříkej mi prcku, blbe!" Vypláznul jsem na něho jazyk a utíkal, když se za mnou rozběhnul.
"Michaeli! Lukáši!" Zahřměl táta a my jsme oba svorně zastavili, abychom mohli ukázat, že za to může ten druhý.
"Nechte toho a přestaňte si koledovat. Nebo ty nepojedeš na ten koncert, Michaeli." Zamračil jsem se, Lukáš jako zase nic, jo?
"Jo, buď hodný, myšáčku, nebo nepůjdeš na ten koncert a ty ses taaak těšil." Protáhl Lukáš. Nestihl se vyhnout mamčině papuči, kterou jsem po něm mrsknul, než jsem usedl ke svému milovanému notýsku - počítači. Doslova jsem si ho vyprosil, dostal jsem ho a mohl jsem se chlubit, že mám lepší model než bratr.

Konečne sme dorazili a ja som bol fakt šťastný... šesť hodín s Luciou bolo horších než celý rok s urevaným deckom. Nič iné okrem chalanov ju nezaujímalo. Vôbec si neuvedomovala, že ide na koncert veľaváženej skupiny.
,,Lucia!" Okríkol som ju keď nechcela prestať rozprávať ani po tom, čo sme vyšli zo stanice v Prahe. Ako na povel sklapla a ja som sa hneď ukľudnil. Všimol som si zástavku autobusov a hneď som si prečítal aký autobus kam ide. Jeden tam mieril presne do hotela, ktorý bol najbližšie od miesta kde mala skupina hrať. Nasadli sme na autobus a odviezli sme sa až k hotelu.

Zakotvil jsem na chatu. Nikdo z mých oblíbených blogerů nic nepřidal. Na chatu taky nic. Tak jsem se napojil na svou oblíbenou hru a strávil u toho skoro celý den. Okolo půl sedmý jsem se začal pomalu připravovat na odchod. Uklidil jsem si bordel, který jsem si stihl ke stolku nanosit, odnesl nádobí a prohledal jsem skříň. Nakonec jsem vytáhl voje oblíbené úzké černé kalhoty, bílé triko s barevným potiskem, na to černou mikinu s potiskem na zádech a samozřejmě jsem nesměl zapomenout na svůj milovaný pásek s "pyramidami". Pak jsem šel do koupelny, abych opět vytvořil svůj účes. Zamrkal jsem na sebe svýma tmavohnědýma očima, popadl jsem batoh a obul si boty.
"Tak já jdu." Zahučel jsem do nitra bytu.
"Užij si to, myšáčku." Zamával mi Lukáš a vyrazil někam za holkama. Začal jsem se courat k místu určení.

Obiednal som Apartmán pre dvoch a s Luciou sme sa vybalili. Bybral som svoj notebook, ktorý som si stihol tesne pred odchodom zabaliť. Obzrel som zopár stránok a keď sa Lucka išla umyť zapol som si Queer as Folk, ktoré som začal už pred nejakou dobou pozerať a asi pred týždňom som zistil, že to má cez 500 episod. Skoro ma šlahlo, ale chcem vedieť ako to Medzi Brianom (Braien xD) a Justinom dopadne. A práve v tej najlepšej časti keď Brian vnikal do Justina vošla do izby Lucia. Skoro ma kleplo. Rýchlo som zastavil prehrávanie a zapol si pokec aby som vyzeral nenádadne ako doteraz.
,,Čo tam na tom notebooku furt robíš, aj ja tam chem ísť!" Vyštekla na mňa.
,,Ja som ti hovoril aby si si vzala svoj!" Naštvane som sa na ňu pozrel a znova som sa otočil k monitoru. Práve mi napísal môj kamoš, je tiež gay a dokonca sa so svojim stihol aj vyspať, neviem ako to stíha, ale dosť ma zaujalo keď mi hovoril o podrobnostiach. Zrazu som si všimol, že je trištvrte na sedem a tak sme s Luckou vybehli z hotelu a za necelé tri minuty sme boli na určenom mieste.

Nespěchal jsem, bylo mi jasné, že to stejnak začne pozdějc, než v osm, ale zase bylo lepší být tam trochu dřív. Vesele jsem si zapískal a naskočil na tramvaj, kde se na mě tlačila jedna bábi, bydlela kousek od nás, všetečná sousedka. Musel jsem si dávat pozor, netoužil jsem po tom, aby mě někdo okradl.
"To ani nepustíš starou paní sednout?" Sepsula mě, když se pro mě konečně uvolnilo místo. Laxně jsem se na ni zadíval.
"Ne." Pokrčil jsem rameny. Nafoukla se jako žába.
"Co si to dovoluješ? Jsem dvakrát starší než ty a ty mě nepustíš ani sednout?!"
"Ne, za prvé. Jste starší alespoň třikrát starší a stejně vystupujete za chvíli. Pozdravujte sestru v "síbrťáku (domov důchodců)", já jedu na konečnou." Odvětil jsem s úšklebkem a zadíval se z okna.
"Tyy!!" Měl jsem pravdu, hned na příští zastávce vystoupila a zamířila k domovu důchodců. Konečně jsme dorazili i na moji zastávku. Vystoupil jsem a zamířil přímo k hale, ve které se koncert konal. Lístek jsem si koupil předem, takže jsem se nemusel bát, že už nebudou.

Boli sme tu o hodinku skôr, ale Lucia už hneď vyzerala všeliakých chlapcov a musel som uznať, že väčšina z nich bola veľmi pekná. Začal som sa smiať popod fúzy keď som videl chudáčika emáčika ako zviera pás druhého chlapca a bojazlivo sa na Lucku pozeral. Skoro som sa hodil o zem ako som sa začal smiať.
,,Lucka... nestraš chlapcov, vidíš, že sa ťa boja." Obiavil som sa za ňou a ona skoro nadskočila. Tí chlapci na mňa len nechápavo pozreli a usmiali sa na mňa a hneď aj odišli na druhú sranu davu, ktorý sa sem zhromažďval.
,,Ja som ich nestrašila! Oni sa zlakli teba!" Naštvane sa na mňa pozrela Lucia.

Ježíš, to je lidí.' Napadlo mě, když jsem se snažil dostat dovnitř a mířil jsem na své místo. Doufal jsem, že mě nerozbolí hlava, protože bolesti hlavy mívám často a dneska mě trochu pobolívá. No, snad to ten prášek spraví. Zamyšleně jsem se coural davem, když jsem najednou do někoho vrazil. Zvedl jsem hlavu a všiml si, že jsem vrazil do nějaké blonďaté holky v krátkém topu a džínové sukni.
"O-omlouvám se." Dostal jsem ze sebe nervózně, nechtěl jsem se s nikým hádat, neměl jsem na to náladu. Dívčina červeně nalíčená ústa se roztáhla do širokého úsměvu.
"Ahoj, Lucka." Podala mi ruku a zběsile třásla tou mou. Měl jsem co dělat, abych neustoupil. Tyhle sebevědomé holky mě vždycky děsily.
"Michael." Zastrčil jsem si pramínek vlasů za ucho, vzhlédl a zadíval jsem se do nádherně modrých očí mladíkovi, co stál za tou Luckou.

Lucka sa zrazu začala obzerať po svojom okolí a zarazu do nej niekto narazil. Bol to akýsi chlapec a vyzeral dosť bojazlivo. Mal dlhšie blond vlasy a hnedé nevinné oči.
,,O-omlouvám se." Vypadlo z neho tak krásnym hlasom. Úplne sa hodil k jeho detskej tváričke bol som ním okúzlený, ale to hneď zmizlo keď som započul Lúciin piskľavý hlas.
,,Ahoj, Lucka." Podala mu ruku a zbesilo s ňou triasla ako keby mu ju chcela vytrhnúť z tela.
,,Michael." Predstavil sa tiež. Zrazu sa pozrel na mňa zvláštnym skúmavým poohľadom.
,,Lucka, prestaň už... chceš mu tú ruku vytrhnúť?" Chytil som Luciu za rameno a trochu ju od toho chlapca odtiahol.
,,Ja som Daniel, prepáč za moju sestru." Trochu nezdvorilo som sa mu predstavil a on ma stále skúmal pohľadom.


"Ne, to je dobrý. Rád vás oba poznávám." Slovo oba jsem ze sebe dostal trochu váhavě a usmál jsem se. Strašně se mi líbil. Byl vyšší než já. Měl světle hnědé vlasy, modré oči a krááásný úsměv.

,,Ďakujem! Aj my teba!" Hodila sa o neho Lucka. Len som na ňu zavrčal a ona pochopila a odtiahla sa od Michala.
,,Si v pohode?" Starostlivo som sa na neho pozrel. Nevizeral moc k svetu.

Musel jsem se pousmát. Hlava mě sice trošku zabolela, to bude asi tím křikem, ale jinak ok. Spíš mi uškodila ta Lucka, málem mě srazila k zemi, když po mně skočila.
"Jasně. A odkud jste?" Snažil jsem se začít hovor.

,,Z Bratislavy. Určite si o nej niečo počul." Usmial som sa na neho a bol som rád, že Lucka bežala za niekym iným.

"Jo, jasně, že jsem o ní něco slyšel." Nějak jsem nechápal, co všichni pořád řeší s tou slovenštinou. Rozuměl jsem mu celkem dobře. Porozhlédl jsem se, kde je ta jeho sestra? Pryč, super, hned je mi volněji.
"Já jsem tady odtud."

,,Tak to máš šťastie keby bol takýto koncert v Bratislave tak sa roztápam." Rozosmial som sa a videl som, že aj Michal sa pousmial.
,,Som tuuuu!" Skočila na Michala Lucka zozadu. Už som si myslel, že sa na nohách neudrží. Chudák chlapec.
,,Tu máš niečo na pitie." Podala mu colu.

Vzal jsem si od ní kelímek a usrkl z brčka. Málem jsem z ní měl infarkt. Kde se ta její váha bere? Poměrně hubená, ale málem mě srazila na kolena.
"D-díky." Zaskočilo mi a já jsem se rozkašlal.

Vrhol som sa k nemu vzal mu kelímok z ruky a pobúchal ho po chrbte. Lucka na to pozerala ako na zázrak sveta.
,,Je ti lepšie?" Usmial som sa na neho.
,,Nič sa ti nestalo?" Zrazu k nemu priskočila Lucka a obiala ho. Videl som, že sa mu to nepáči, ale Lucke sa odvrávať nedá. Ďalej ho zvierala. Vedel som, že ho bude chcieť zbaliť a tak som jej nebránil ten chlapec si snáď poradí.

'Pomoc, nemůžu dýchat!' Zdálo se, že Daniel mě z toho nevytáhne. Asi chtěl nechat volné pole působnosti své 'milé sestře'.
"Eh…Lucko, prosím tě, pustila bys mě? Trochu nemůžu dýchat." Pustila mě, ale dál se na mě usmívala. Pořádně jsem se nadechl a litoval jsem, že jsem vrazil do ní.

,,Aké máš miesto?" Hneď vyzvedala. Chudák chlapec, nemal proti Lucke žiadnu presilu. Iba som sa prizeral ako sním Lucka flirtuje a už mu to pekne liezlo na nervy, ale zvonku to na ňom nebolo moc vidieť. Cítil som, že sa mu jej prítomnosť nepáči. Oveľa radšej by som ju nahradil ja, ale nie takou vlezlosťou.

Ukázal jsem jí lístek, fajn, ať se podívá, vždyť mi to může být fuk. Jen mi tím flirtováním lezla na nervy. Mnohem radši bych byl, kdyby po mně takhle koukal Daniel. Lucky sem se až skoro bál.
"Kolik vám je?" Zajímalo mě, nějak mi to moc nešlo odhadnout.

,,Ja mám 16 a Daniel 19. A ty?" Vyzvedala. Zase sa mi nepáčilo ako k nemu pristupuje. Na takýchto chlapcov treba pomaly. Už som mal Lucky plné zuby.

19? 16? To by mě nenapadlo.
"Mně je 17." Snažil jsem se dávat pozor, aby mi opět neskočila kolem krku, nemusel bych to už ustát. Lucka se na mě opět usmála, Danielovi na obličeji pohrával skoro pobavený úsměv.

Tá sedemnástna sa k emu úplne hodila. Usmial som sa najprv na Michala a potom na Lucku.
,,Lucka?" Už, už chcela chudáčika Michala pobozkať a mne sa to tak zapáčilo ju štvať.
,,Čo chceš?!" Odpapuľovala.
,,Michalovi sa tvoje správanie nepáči tak ho nechaj na pokoji." Unudene som k nej prehovoril, ale vduchu som bol úplne rozpálený a tešil som sa na jej reakciu.
,,Ale on je môj! A páči sa mu to!" Omotala ruky okolo jeho krku a vyeralo to ako keby ho chcela zaškrtiť.

Cooo??? Její? A líbí se mi to?? Tak to prr, holka, mně se to vůbec, ale vůbec nelíbí! A už vůbec nejsem tvůj! Můj vyděšený výraz se asi promítl i do mého obličeje.
"Ehm, Lucko.." Začal jsem, ale nenechala mě domluvit.

,,Luca!" Vykríkol som na ňu. Neznášala keď ju tak niekto volal a hlavne ja som ju tak volal keď ma štvala. Pozrela na mňa naštvaným pohľadom. Pustila Michala a urazene si odišla sandúť na naše miesta.
,,Prepáč." Usmial som sa na neho a on mi hneď úsmev oplatil.

Usmál jsem se na něho. Byl jsem moc vděčný za to, že ji ode mě odehnal.
"To je dobrý a...díky…" Doufal jsem, že se nenaštve, přeci jen to byla jeho sestra. Jenže on se mi tak líbil.

,,Nemáš zač... Pôjdeme si sadnúť?" Preťal som to trápne ticho. Videl som, že sa Michal do ničoho nemá. Rozišli sme sa ku svojim miestam a z údivom som zistil, že sedíme hneď vedľa seba.

'On sedí vedle mě? Super.' Byl jsem nadšený, že on sedí mezi mnou a jeho sestrou. Nějak to nedopadlo, protože Lucie ke mně přiskočila a začala mi nadšeně něco vykládat. Chytal jsem každé…ehmm…6. Slovo. Vykuleně jsem na ní koukal.
"Eh, Lucko…já jen, že to začíná a já bych si je poslechl." Zamumlal jsem.

,,Tak fajn..." Žmurkla na neho a sadla si na svoje miesto. Udivene som na ňu pozeral keď začala baliť chalana, čo sedel hneď pred ňou. Ďalší chudáčik, ale už nemám energiu zachraňovať ďalšieho chlapca, sústredil som sa hlavne na spevákov hrnúcich sa na podium.

Děsivá. Přesně tohle slovo vyjadřovalo, co jsem si myslel o Lucce. Přišla mi jako…ohař. Ten si taky nedá pokoj, dokud nedostane to, co chce.
"Taaak jo….jde se dívat." Usmál jsem se a sledoval zpěváky. Vzápětí začli hrát a zpívat, na nějakou Lucku jsem úplně zapomněl.

Koncert pomaly, ale iste končil. Lucka už išla do holetu pretože ju všetci chlapci odmietli vďaka mne. Michal ešte stále zaujate počúval poslednú a najnovšou pesničku - Save Me. Milujem tú pieseň presne tak ako ich a moja tajná láska bola práve Andrei Ştefan. Má tak nádherný hlas, jediné, čo ľutujem, je, že nevie slovnesky ani česky a ja neviem po anglicky. No nie, že by som nevedel, ale odborník niesom. Rozmšlal som, že by som si od nich nechal napísať autogram, ale, čo keby som im tam odpadol od šťastia alebo dostal infarkt, že mám ich podpisy, tak či tak by som sa strápnil.
,,Necháš si od nich autogram?" Opýtal som sa Michala.

"Jasně, že jo. Ty ne?" Podivil jsem se. Bůh ví, kdy tu zas budou a já chci trochu zafrajeřit ve škole. Holky mi budou závidět a klukům jsou podpisy volný.
Začal jsem se hrnout směrem ke stolu, u kterého rozdávali autogramy.

Pomaly som sa postavil a následoval ho. Bol som tak mimo, že som skoro spadol ako som zakopol o stoličku.Postavil som sa k tomu stolíku a skoro som nedýchal keď mi podali autogram. Držal som v rukách autogram a hneď som sa pakoval aby si nikto nevšimol moju sčervenalú trár, ale viac ma dostalo keď som videl Michala ako od radosti skoro až skáče po plafón.
,,Prepáč, ja už budem muesieť ísť." Vyrušil som ho potichu a očividne sa mu tá veta nepáčila.

Ne, přeci mi neodejde. Zamračil jsem se.
"Proč bys chodil?" Uložil jsem si fotku s podpisy do batohu a soustředěně jsem na něho koukal. Třeba ho už neuvidím.

,,Lucka je sama na izbe a bojím sa, že tam niečo podpáli, zaplatiť to môžem, ale nechce sa mi zbytočne míňať meniaze." Radšej sa hneď priznám nechce sa mi ho opúšťať a už vôbec nie kôli Lucii, radšej by som bol s ním.

"A nezašel bys třeba do…Mekáče?" Možná jsem byl trošku nápadnější, ale nechtěl jsem se loučit.
"Zvu tě." Dodal jsem.

,,Tak fajn. Chvíľku to snáď Lucka vydrží aj bezomňa." Usmial som sa.
,,Vidíš nechcel by si ísť potm k nám do hotela? Máme tam tri postele. Teda je tam jedna manželská a jedna normálna." Usmial som sa a dúfal, že to príme. Veľmi rád by som ho videl aj dlhšie.


"Nooo…o tom budu uvažovat. A teď pojď." Pousmál jsem se a táhl ho ven, směrem k McDonaldu. Nijak se nebránil. Já jsem si objednal svůj oblíbený, dětinský Happy Meal a kolu. Otočil jsem se na Daniela.

,,Tebe to chutí? No teda aj mne, ale na happy meal niesi trochu starý?" Pousmial som sa a neodpustil si ho pohladiť po vlasoch. Mal ich tak krásne hebké, také jemné, ako morská voda. Nechcel som ich prestať hladiť, ale nechcel som aby prišiel na to ako moc ma priťahuje ako moc by som ho chcel vidieť na mojej posteli nahého..... ,nie prestaň takto uvažovať!' nakázal som si.

Přivřel jsem oči. Jeho ruka v mých vlasech, to bylo tak příjemné.
"Nejsem." Prohlásil jsem přesvědčeně. "Je mi přeci TEPRVE 17." Popadl jsem tác a vyšel jsem s ním po schodech nahoru, kde jsem se posadil u stolu pro dva. Daniel šel za mnou a viděl jsem jeho mírně povýšenecký úsměv.

,Bože ja sa na neho tak rád pozerám. Prečo vždy len ja? A tie jeho peri..... prestaň takto premýšlať to nesiemš, čo si o tebe teda vlastne o mne pomyslí?!' Pozoroval som ho ako pomaly jednu za druhou pojedá hranolky, bol som rád, že som nezačal slintať nad tým aký bol rozkošný a tiež som bol rád, že na to môj ,,malý kamarát" zatiaľ nereaguje.
,,Môžem okoštovať?" Opýtal som sa ho s rumencom.... jak keby som nebol tlstý dosť.

"Jasně, že můžeš." Usmál jsem se a nabídl mu. Natáhl ruku a pár hranolků s kečupem si vzal, přičemž se lehce otřel o mou ruku. Jako by mnou projel elektrický proud. Sledoval jsem, jak hranolky svírá mezi svými rty a jak si ze rtů jazykem olizuje kečup. Musel jsem se napít koly, abych se uklidnil.

,,Ďakujem. Sú fakt dobré." Nebolo to tak zlé ako v anglicku tam bol McDonald príšerný a to nehovorím o tom aký tam bol zápach z toho všetkého jedla. Nejako som prežil ešte tých pár chvíľ kým Michal dojedol a hneď sme šprintovali do hotela kde sme boli s Luckou ubytovaní. Najväčie šťastie bolo asi to, že Lucka bola preč asi sa prechádzala po hoteli a ako ju poznám tak jej to bude trvať pekne dlho. Potom som si všimol, že si vzala svoj uterák a plavky a napadla ma ďalšia možnosť. Samozrejme išla si zaplávať dole do bazéna. Tak to jej bude trvať ešte dlhšie. Spokojne som sa usmial a posadil sa spolu s Michalom na postel.

> Kapitola 2. <

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miya Hyuuga Miya Hyuuga | 26. listopadu 2009 v 16:16 | Reagovat

Supeer :D tento typ príbehov mám veľmi rada :) už sa teším na pokračko

2 ♥nakashima-chan♥ ♥nakashima-chan♥ | Web | 28. listopadu 2009 v 13:17 | Reagovat

hned pokračko to je vážne super...a inak ta Lucka mi trochu pripomína Sakurwu....heheheheheh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama